Top Gear se vrací na obrazovky ve zbrusu novém hávu, se zbrusu novým image a s přehršlí zbrusu nových nápadů, jaké jste jaktěživ neviděli. Tak zněl alespoň plán. Celou zimu jsme ponocovali a lámali si hlavu nad tím, jak zachovat svěžest a zábavnost nejoblíbenějšího motoristického pořadu na světě.
Ale popořadě. V městečku Cotswolds jsme chtěli postavit nové studio a okruh, ale pár místňáků se postavilo na zadní s tím, že prý naše cenově dostupné zkušební auto produkuje „zplodiny“. Takže jsme ten plán zavrhli a vymysleli jiný.
Ne snad že bychom byli lidé záštiplní a pomstychtiví, nicméně nás napadlo uspořádat soutěž o nejhlučnější auto Británie. Kvalifikace se budou konat každou letní neděli. V Cotswolds. Jsme to ale fištróni, co?
A problém s naším starým a okoukaným studiem jsme vyřešili tak, že isme jej zbourali a nové postavili na stejném místě. Architekt nám sdělil, že je o 50 procent větší, čímž nás všechny nakazil chorobou, které osobně přezdívám Syndrom vánočního stromku.
Projevuje se typicky u mužů, kteří vyrazí na nákup vánočního stromku s představou, že vlastní mnohem větší dům než ve skutečnosti, takže nakonec z obchodu dovlečou pětimetrového macka. My jsme zase do nového studia natahali hromadu nejrůznějších kulis a dekorací, které sice vypadaly fantasticky, jenže nám pak nezbylo místo pro obecenstvo. A když jsme spoustu krámů zase vytahali ven, zjistili jsme, že nové studio vypadá prakticky úplně stejně jako to staré.
Takže až si večer zapnete telku, uzříte svou oblíbenou směsku vkusného vybavení, žhavých novinek, silničních testů, malicherného hašteření a Hammondova chrupu. Jediný zjevný rozdíl spočívá v tom, že jsem zas o něco plešatější a krapánek tlustší. A co bude na programu? Inu, otestujeme zaručeně první minivan-kabriolet na světě, který je absolutně příšerný, jelikož jsme si ho vyrobili sami. Vyzkoušíme, co je rychlejší – auto, nebo kánoe? A já si nechám profouknout zbytek kštice v autě, které je předmětem dnešního sloupku – Koenigsegg CCX.
Koenig…co? Koenigsegg je švédský supersporťák, který během amerického Gumballu dostal pokutu za nejvyšší překročenou rychlost všech dob – 389 km/h. A to byl starší, méně výkonný model. CCX je podstatně rychlejší.
Automobilku založil čerstvý absolvent jménem Christian von Koenigsegg, který sice rozuměl autům jako koza petrželi, zato však planul neuhasitelnou touhou stát se podnikatelem. A tak s kámošem přestavěl obývák na kancelář, z kapesného koupil fax a zaregistroval si s. r. o.
Chvályhodný počin, až na to, že nová firma neměla co vyrábět ani prodávat. Oba nadšenci nějakou dobu jen posedávali v kanclu a zírali na hrobově tichý fax, až se jednou Christianovi doneslo, že dobří občané Estonska nemají, zač by utráceli svůj utěšeně rostoucí plat. „Ha!“ řekl novopečený švédský podnikatel, „Našel jsem uplatnění pro náš fax.“
Christian usoudil, že po ničem Estonci netouží tak jako po kuřatech. I odfaxoval objednávku jistému americkému dodavateli a za pár měsíců z něj byl pobaltský plukovník Sanders. A pak začal skupovat a estonským sběratelům prodávat igelitové tašky s tiskovou chybou, neboť v Estonsku bylo tehdy Tesco a Makro stejně žádané a prestižní jako Coco Chanel nebo Harvardova univerzita.
Ve věku dvaadvaceti let byl už Christian zámožným mladým mužem. Nevěda co s penězi, řekl si, že si splní tajný dětský sen o supersporťáku. Rozhodl se ovšem, že si jej nekoupí, nýbrž vyrobí.
Z pestré nabídky motorů si vybral Audi V8, německá automobilka však po čase zastavila dodávky svých technologií všem malým výrobcům. Christianův tým tedy našel italskou závodní firmu, která vyráběla dvanáctiválec. Když ta zkrachovala, přesedlal Koenigsegg na Ford V8. A pak mu vyhořela fabrika a vypadaly všechny vlasy. Dnes mi roste víc chlupů v nose, než jemu na celém těle.
Mladý Švéd se ale nevzdával, do firmy zapojil i svou bolestně krásnou ženu a dokonce i svého otce, až roku 2000 předvedl světu model CC8. Později přišel s modelem CCR a nakonec s CCX, který už pohání Christianův vlastní dvojitě přeplňovaný 4,7 litrový osmiválec. Je to velice výkonný motor. S normálním benzinem z něj vytáhnete 806 koní. Ale teď pozor – Koenigsegg prodává i speciálně upravený model CCXR, který jezdí na biopalivo a „umí“ až 900 koní! Takže tu máme kousek, který hraje stejnou ligu jako Bugatti Veyron.
Víceméně. Vyrobit auto, které jezdí čtyři sta za hodinu, není zase tak těžké. Potřebujete jen spoustu paliva a aerodynamický trup. Mnohem těžší už je auto, které jezdí čtyři sta za hodinu, udržet na vozovce. A zastavit ho. Do patřičných technologií je nutno vrazit spoustu peněz a času.
A třebaže Christian nějaké drobné má, nemůže se srovnávat s VW, které vývojářům Veyronu otevřelo penězovody naplno. A ten rozdíl je znát. Ve třech stech kilometrech za hodinu se začne zadek Koenigseggu vrtět a vy pojmete silné podezření, že jestli budete šlapat na plyn dál, proletíte Petrovou branou v podobě obří koule hořící švédské elektroniky.
Takže zabrzdíte a rozviklá se vám i předek. Vyjde z vás hrdelní sten, který vědci označují jako „zvukový projev intenzivního strachu“.
Christian se omluvil, zavřel se do garáže a pohrál si s vyvážeností brzd. Výsledek už je mnohem lepší, ale já už si na třístovku netroufl. Na druhé straně je fakt, že producent Top Gearu naléhal, abych předešlý model vyzkoušel ještě před finální certifikací. Proto se taky počítače přehřívaly a dělaly všemožnou neplechu. Všechny podobné problémy budou prý během pár měsíců vyřešené.
Doufejme. Ale i kdyby zůstaly, nevybočoval by nový Koenigsegg z normy. Nějaký ten problém mají všechny supersporty. Kupříkladu Ferrari
Enzo potřebuje novou převodovku a můj Ford GT není zrovna ztělesněním spolehlivosti. Včera jsem zmáčkl startovní tlačítko a jediné, co nastartovalo, byl pravý zadní blinkr. Takže Gétéčko je už zase v servisu.
Takže co na Koenigseggu stojí za to? Zaprvé je to fakt pěkné auto, hlavně protože jej nehyzdí žádná přítlačná křídla. A díky nové střeše je uvnitř moře místa i pro americké basketbalisty, kteří, jak Christian zřejmě doufá, se stanou páteří jeho klientely. Jízda v CCX je navíc absolutně božská. Zvuk motoru je… nepopsatelný. Každopádně se rozléhá všude okolo a zní jako zesílená verze stenu, který vydáte, když šlápnete ve tří- stovce na brzdu. Něco jako AAAAAAAAARGH.
A nesmím zapomenout na oheň. Když vystřelíte vpřed, vychrlí oba výfuky mohutné jazyky plamenů, to když horké trubky zažehnou nespálené palivo. Osobně tenhle detail přímo zbožňuju. Přinejmenším má odstrašující efekt na magory, co rádi jezdí půl metru za vámi.
Ačkoli ti u nového Koenigseggu stejně nehrozí, jelikož tenhle superlehký sporťák s karosérií z uhlíkových vláken umí zrychlit z nuly na sto za tři sekundy a prý dosáhne i na hranici čtyř set kilometrů za hodinu. |on jedno upozornění – nepřehánějte to s řezáním zatáček. Auto na silnit i sedí dobře, ne že ne, ale pokud se přece jen utrhne, začne se točit.
V jiném autě byste to mohli ustát, ale tady obvyklé triky neplatí. Namistrovaný řidič CCX je mrtvý řidič CCX.
Na druhé straně je tahle vlastnost nevyčerpatelným zdrojem adrenalinu. Spousta dnešních supersporťáků působí příliš uhlazeným, příliš dezinfikovaným dojmem. Dokonce i Pagani Zonda je už povolná a uživatelsky přívětivá jak postarší labrador. Ne tak Koenigsegg. To je teriér s chrupem dobrmana. Je to nabušený žralok lidožravý, děsivá bestie, nelítostný zabiják.
A navíc je docela dobře možné, že se z něj vyklube nejrychlejší sporťák, jaký kdy okusil zkušební dráhu Top Gearu. Pusťte si večer televizi a uvidíte.
7. května 2006
Z knihy: Jeremy Clarkson – Na plný plyn
